Kreditní karta


Kreditní karta je platební karta spojená s revolvingovým úvěrem, tedy úvěrem, který držitel karty může postupně splácet a zároveň dále čerpat. Někdy se jako kreditní označuje i příbuzná charge karta, u níž je úvěr nutno splatit celý do určité lhůty, a občas se jako „kreditní“ nepřesně označují vůbec všechny bankovní platební karty bez ohledu na jejich systém. Kreditní karty dnes vydávají především finanční instituce, v první řadě banky. Existuje více univerzálních systémů zajišťujících širokou použitelnost kreditních karet, z nichž nejvýznamnější jsou Visa, MasterCard, American Express a Diners Club. Tyto společnosti zajišťují fungování karet po celém světě, takže kartu vydanou libovolnou bankou a nesoucí označení jedné z uvedených organizací lze použít v kterékoliv prodejně na zeměkouli označené stejným logem jako platební karta.

Kreditní karty a kreditky

Z pohledu držitele kreditní karta usnadňuje placení, umožňuje se obejít bez hotovosti a eliminuje směnu valut, což je mimořádně výhodné při platbách v zahraničí. Mohou s ní být spojeny i další služby a výhody. Za možnost jejího využití držitel obvykle platí poplatky, a pokud nesplatí úvěr v bezúročném období, tak také úrok. Obchodní model moderních kreditních karet je postaven na mezibankovní spolupráci, kterou organizují karetní asociace, sdružující banky a další finanční instituce vydávající a přijímající karty jednoho typu. Banky vydávají kreditky a umožňují obchodníkům po navázání smluvního vztahu tyto karty přijímat. Systém je financován poplatky a úroky držitelů karet, poplatky či srážkami z plateb kartami od obchodníků a poplatky, které hradí vydavatelské banky karetním systémům. Kreditní karty vznikly v USA a jejich nejvzdálenějšími předchůdci byly úvěrové známky, které usnadňovaly identifikaci klientů u obchodníků již v 70. letech 19. století. Roku 1950 vznikla první univerzální platební karta, Diners Club, a v následujících letech se rozšířila po USA a poté i v zahraničí. První univerzální kreditní kartu v dnešním pojetí spustila 18. září 1958 banka Bank of America pod značkou BankAmericard v kalifornském Fresnu. Konkurenční boj vydavatelů karet v následujících desetiletích vedl ke koncentraci trhu a dnes se v Americe a Evropě uplatňuje jen několik málo typů platebních karet. V Československu sice první platba kartou proběhla již v roce 1968, kreditní karty se však v českých peněženkách masověji objevily až počátkem 21. století. Jejich průkopníky v Česku byly společnosti Home Credit a Česká spořitelna.

Použití kreditní karty

Z pohledu držitele spojuje kreditní karta vlastnosti platební karty a revolvingového spotřebitelského úvěru. O její vydání je potřeba požádat v bance nebo jiné finanční instituci, která kreditní karty vydává. Ta žadatele stejně jako v případě jiných úvěrů podrobí takzvanému credit scoringu, což znamená zjištění údajů o jeho majetkové situaci a vyhodnocení rizika nesplácení úvěru. Kreditní karty vzhledem k poměrně nízkým úvěrovým limitům patří k nejsnáze dosažitelným úvěrům, a hodí se proto i pro klienty s nižšími příjmy nebo bez úvěrové historie. Pokud žadatel v credit scoringu uspěje, nabídne mu banka kreditní kartu a dojde-li k dohodě, může být uzavřena smlouva a karta je po vyrobení klientovi dodána. Při jednání je potřeba věnovat pozornost podmínkám a vlastnostem karty, zejména s jakou karetní asociací je spojena (dnes obvykle Visa nebo MasterCard), jaký má úvěrový limit, co její provoz stojí na poplatcích a úrocích a jak dlouhé má bezúročné období. S kartou mohou být spojeny i další služby, například různá pojištění a věrnostní slevy ve vybraných obchodech. Banka může kartu svému klientovi sama nabídnout nebo i zaslat předschválenou kartu, v takovém případě však klient není k ničemu zavázán, dokud si kartu neaktivuje nebo nezačne používat.

Po vyrobení je platební karta držiteli zaslána nebo předána na pobočce banky podle klientovy žádosti nebo podmínek konkrétní banky. Držitel obdrží ke kartě její identifikační kód PIN, který se zadává k ověření totožnosti majitele. PIN se obvykle posílá v oddělené bezpečnostní obálce výhradně do rukou držitele karty. Stejně jako u jiných platebních karet je potřeba kartu podepsat a PIN chránit před vyzrazením. Škody z odcizení kreditní karty sice po nahlášení ztráty nese její vydavatel, ten však může vymáhat spoluúčast klienta, pokud zjistí, že byla porušena bezpečnostní pravidla. Přesto v tomto směru mohou kreditní karty být pro klienta výhodnější než debetní karty, protože zloděj se nedostane k vlastním penězům klienta. Proto je také potřeba vědět, kam hlásit případnou ztrátu nebo odcizení karty, jak kartu zablokovat a jak je řešena odpovědnost za škody způsobené zlodějem. Dnešní platební karty obvykle mají platnost několik let a po jejich expiraci klient automaticky může obdržet novou kartu. Po dobu platnosti smlouvy pak vydavatel karty držiteli pravidelně zasílá výpis, který obsahuje přehled kartou uskutečněných transakcí, výši dlužné částky, poplatků a úroků, minimální splátku za zúčtovací období a další údaje např. nastavení karty, počet věrnostních bodů apod. Papírový výpis ke kreditním kartám v současnosti může být nahrazen i výpisem elektronickým.Kreditní karty slouží především pro nákupy zboží a služeb v provozovnách obchodníků a dnes obvykle i na internetu. Pro držitele karty i obchodníka zjednodušují placení, pro obchodníky je navíc výhodou úspora nákladů spojených s držením hotovosti v pokladnách a zejména vyšší tržby. Výhodné jsou karty zejména v případě nákupů a plateb v zahraničí, kdy odpadá potřeba nákupu valut. Výběr hotovosti z bankomatů, na pokladně při nákupu (cashback) nebo na přepážkách výplatních míst (cash advance) je možný rovněž, obvykle však bývá úrokově znevýhodněn tím, že pro něj neplatí bezúročné období. Bezúročné období, obvykle v délce 30–60 dní, je doba, po níž je možno čerpanou částku, tedy úvěr, splatit v nominální výši, bez zatížení úrokem. Úrokové sazby kreditních karet patří obvykle mezi bankovními k těm vyšším, v Česku se koncem roku 2009 pohybovaly mezi 19–26 % ročně, a proto pro případ, že klient potřebuje větší objem peněz na delší dobu, než je bezúročné období, bývá výhodnější sjednat si jiný typ úvěru s nižším úročením.

Obchodní model kreditní karty

Moderní systémy platebních, a tedy i kreditních karet jsou založeny na smluvních vztazích několika typů subjektů, přičemž ovšem jedna organizace může podle okolností plnit více rolí:

  • Držitel karty (anglicky cardholder). Je to koncový klient, jednotlivec nebo organizace, který kartu vlastní a její pomocí platí. V případě kreditní karty navíc je majitelem úvěru ke kreditní kartě, který mu poskytuje vydavatel karty.
  • Vydavatel (issuer) karty je banka nebo jiná finanční instituce, která vydává kartu držiteli, s nímž navazuje přímý smluvní vztah. Nese část rizik ze zneužití karty a v případě kreditních karet navíc poskytuje držiteli úvěrový limit a nese kreditní riziko. Převádí peníze za transakce (platby, výběry hotovosti), které držitel kartou vykonal, a ten je povinen jí je podle dohodnutých podmínek splácet.
  • Organizátor trhu: Organizace sdružující či smluvně spojující banky, které vydávají platební karty. Celosvětově významní organizátoři v současnosti jsou Visa, MasterCard, American Express a Diners Club. Řídí podmínky vydávání platebních karet a organizuje a propaguje jejich používání.
  • Obchodník (merchant) přijímající platby kartami jedné nebo více karetních asociací.
  • Zúčtovací banka obchodníka (acquiring bank), u které má zvláštní účet obchodník. Ta přijímá pomocí mezibankovního platebního styku peníze od vydavatele karty a poskytuje je obchodníkovi. Své služby může obchodníkům nabízet přímo nebo prostřednictvím nezávislé distribuční organizace.
  • Navíc je nutná ještě technická a organizační infrastruktura zvaná platební systém, umožňující samotné placení a dále shromažďování a přenos informací o platbách mezi obchodníky a bankami. Ta může být provozována nezávislou firmou. Klíčovými vlastnostmi infrastruktury jsou spolehlivost a bezpečnost, potřebná je rovněž dostatečně rychlá odezva, vysoká zatížitelnost a škálovatelnost, tj. schopnost rozšiřovat bez problémů počet obsloužených jednotek podle potřeby.
Prodejní místa obchodníků jsou označena logy typů karet, které obchodník přijímá. Dále zde mohou vystupovat např. nezávislí distributoři pomáhající prodávat platební karty koncovým zákazníkům nebo partneři vydavatele, kteří spolu s ním vydávají kobrandované karty.

Poté, co institucionální články systému platebních karet navázaly smluvní vztahy a zajistily potřebou infrastrukturu, probíhá obchodování takto: Vydavatel nabízí a vydává kreditní karty potenciálním držitelům. Protože se jedná o úvěrový vztah, bývá součástí transakce provedení credit scoringu, tedy zjištění schopnosti potenciálního klienta úvěr splácet, a stanovení úvěrového rámce (tj. kolik peněz si koncový klient smí maximálně na kartu vypůjčit), ceny za poskytnutou službu (jež bývá charakterizována úrokovou mírou a poplatky) a podmínek splatnosti úvěru. Dohodnou-li se strany, podepíše se úvěrová smlouva, klient získá plastovou platební kartu a vydavatel mu založí úvěrový účet, na němž se zúčtují platby provedené kartou.

Klient smí až do vyčerpání úvěrového rámce platební kartu používat k placení a případně dalším službám, jako jsou platby přímo v obchodě nebo na internetu, výběr z bankomatu a výběr hotovostipři placení (cash back). Typická transakce probíhá tak, že klient (obvykle svým podpisem anebo zadáním osobního identifikačního čísla PIN) na obchodníkově prodejním místě (anglicky point of sales, POS) souhlasí se zaplacením. Obchodník poté pomocí systému elektronické verifikace ověří platnost a dostatečný limit na kartě, přičemž data získá pomocí platebního terminálu z čipu nebo magnetického proužku na kartě. Je-li vše v pořádku, transakce se zaznamená a obchod je uzavřen.

Vydavatel karty zasílá koncovým klientům jednou měsíčně výpis z karetního účtu se seznamem transakcí a minimální splatnou částkou, kterou je klient povinen ve smluvené lhůtě zaplatit.

Systém kreditních karet je financován z několika zdrojů, především to jsou:

  • výměnné poplatky (interchange rate) a provize (discount fees), které se strhávají obchodníkům,
  • poplatky držitelů karet vydavateli,
  • úrok za peníze zapůjčené držitelům karet vydavatelem,
  • poplatky vydavatelů karet organizátorovi trhu.


Reklama:


Inzerujte zde!

Máte zájem o reklamu? Kupte si textový odkaz na této pozici!

Inzerujte zde!

Máte zájem o reklamu? Kupte si textový odkaz na této pozici!